Nemohu se rozhodnout, čím budu

První tlak na rozhodnutí, jak se budeme připravovat na budoucí povolání a čím se v dospělostí hodláme živit, přichází přibližně v osmé třídě. Mnohý deváťák ale stále neví, a pak zasáhnou rodiče. Rozhodování napomohou školní výsledky, rodinná profesní tradice, zkušenosti známých, vzorem bývají i kamarádi. Je tu možnost absolvovat profesní testy ve škole, v pedagogicko-psychologické poradně nebo na úřadu práce. V tomto období vše nakonec ještě proběhne většinou poměrně hladce, všichni se nakonec „někam dostanou“ a pokud se ukáže, že zvolená škola nebo studijní obor nesplnily očekávání, není takový problém zkusit přestoupit jinam.

Druhá vlna rozhodování pak nastává před koncem střední školy u těch, kteří studují všeobecně zaměřenou školu gymnazijního typu. Někteří mají jasno, už vědí, čím se budou chtít zabývat a začínají v tom podnikat první kroky. O to větší stres pak ale prožívají ti, kteří nejsou jednoznačně vyhranění. Tlak ze strany rodičů se obvykle zvyšuje, rodiče potomky nabádají k odpovědnosti a často zdůrazňují, že na tomto rozhodnutí záleží celý jejich další život. Zatímco předškolní dítě, které ještě není dostatečně vyzrálé, aby nastoupilo školní docházku, získá odklad a další rok ve školce, po maturitě už nezbývá než bezpečné zázemí střední školy opustit. Někteří sedmnáctiletí nebo osmnáctiletí se ale ještě necítí na to, vkročit do světa dospělých se vším všudy a budoucnost v nich může probouzet místo radostného očekávání úzkost a potřebu zůstat dítětem co nejdéle.

Výrazně zde mohou pomoci testy profesní orientace, kdy se zjišťují rozumové schopnosti, výkonnost, osobnostní vlastnosti a zájmy a možnost na konzultaci s psychologem vše prohovořit. V případě hlubších problémů je vhodná další spolupráce s psychologem, který pomůže mladému člověku překlenout období přechodu do nové životní fáze.

Důležité je také mít na paměti, že ať už budeme studovat to, co nás také bude později živit, anebo svou volbu změníme, každopádně nás tato zkušenost jen obohatí, v žádném případě nepůjde o „ztracený čas“. A na změnu rozhodnutí má každý právo, v žádném okamžiku nemůžeme stoprocentně odhadnout, co je pro nás do budoucna nejlepší a jak se náš život bude dále vyvíjet.